Po famózní sedmičce jsem se opravdu těšil. Měl jsem pocit, že minulým filmem se podařilo sérii oživit tím nejlepším způsobem. Přestal jsem se bát, že Lucasův vesmír je u Disneyho ve špatných rukách. A možná jsem se trochu bát měl. Rogue One byl v tomhle ohledu sprchou. Do kinosálu jsem vstupoval navnaděn. Ne tak moc jako minule, protože u tohoto příběhu víme, jak skončí. Těšil jsem se na to, že strávím čas ve světě, který znám a vím, jak funguje. A tak jsem tam seděl a lačně čekal, že mě strhne příběh, který těsně předchází Epizodě 4.

Ale nestrhl. Proč? Možná i proto, že Rogue One má snahu být jiný než ostatní Star Wars. Spíše než další díl série se snaží být špinavým válečným dramatem, zasazeným do kulis Lucasova vesmíru. Navíc tu jsou příliš citelné kompromisy, které filmu prostě a jednoduše neprospívají. Všechno je realističtější a ušmudlanější. Obličeje, kulisy, brnění, to vše se snaží vdechnout filmu dojem, že je pro dospělejší publikum. To samo o sobě není nic špatného, jen si vzpomeňme, jak stejnými zbraněmi přebrousil Christopher Nolan tvář Batmanovi. V Rogue One se ale současně s tím naráží na mantinely „dětské přístupnosti“. Chybí temnota a naturalismus, který by se k tomu ruku v ruce nabízel. Chybí nadhled, který sága vždy měla, ale nic ho nenahradilo. Jediná alespoň trochu vtipná postava je opět Droid, ale zasmál jsem se snad jen jednou.

To vše jsou zatím jen drobné nedokonalosti. Hlavní problém je ale ten, že tento válečný hvězdný dramat není dramatický. Jeden případ za všechny. Někdy v polovině filmu umírá jedna postava a u záběrů, kdy čelí smrti, máte dojem, že byste měli něco cítit. Hraje osudová hudba, jsou kolem toho téměř apokalyptické záběry, ale vám je to vlastně jedno. A takových postav je bohužel většina. Nerozumíme jejich motivacím a film se vlastně ani nesnaží je ozřejmit. Občas jsem měl pocit, že některé postavy se posouvají dějem nějakým směrem jen proto, že je to tak ve scénáři, ale nemá smysl v tom hledat nic víc. S nostalgií vzpomínám na Yodu, který se stal ikonou během několika minutových scén v páté epizodě. To tu zoufale chybí, konec filmu je vám díky tomu ukradený a nejvíc oceníte zjevení dvou zásadních „starých známých“, kteří se na zmíněném konci mihnou.

Plochost charakterů trochu vynahrazují efekty, akce, výprava a samozřejmě odkazy pro fajnšmekry na Star Wars Rebels sérii, Klonové války, případně Epizodu 4, kterých je tu hodně. Bavily mě dost, i když šlo o drobnosti. Bavil mě i vhled do nejednotné imperiální a rebelské politiky. Díky tomu ale rozhodně musím říci, že Rogue One jistě není pro nefanoušky Star Wars. Nejen proto, že tyto drobnosti nenajdou a neocení. Pokud nevíte, co bude následovat a co předcházelo, budete se možná trochu i ztrácet v ději.

Začínám být opět trochu nejistý ohledně budoucnosti. Doufám, že Han Solo a Yoda v samostatných filmech dopadnou lépe.